1.Kapitola [Kiss]

29. ledna 2009 v 23:28 | CullensTeam[Ashley] |  Life is fight
Přeji krásné počtení
a nezapomeňte nechat komentář
Autorka: [Ashley]


Jmenuji se Nessie Cullen. Je mi sedmnáct let. Bydlím v malém zapadlém městečku jménem Forks. Pokud vás zajímají moji rodiče, tak ti jsou již po smrti, a proto se o mě stará moje milovaná teta Alice. Je to opravdu statečná žena se schopností vidět budoucnost. A já? Díky svým rodičům jsem napůl člověk, napůl upír. Po svém otci upírovi dokáži číst myšlenky. Zdá se vám to moc nadpřirozené či snad nereálné? Poslechněte si můj příběh a vše čemu jste doposud věřili se změní.
Byl první školní den a jako obvykle ve Forks pršelo, hustá mlha padla na celé okolí a moje matka, Bella Swan, poprvé navštívila místní střední školu .Budova nevypadala nijak vábně, oprýskané zdi okolo, neudržovaný parčík s letitými duby. Její první kroky vedly směrem k ředitelně, jejíž polohu jen matně tušila. Od ředitele Olivera, který svým vzhledem nápadně připomínal starého hrocha, s pokyny odcházela k sekretářce. Ve dveřích zakopla o práh, a když se nezadržitelně řítila k zemi, zachytily ji něčí ruce. To bylo poprvé, kdy se moji rodiče potkali. Tento den se objevila v matčině deníku první zmínka o mém otci Edwardovi: "Ano. Musím si přiznat, že mi od prvního pohledu připadal tak nějak zvláštně přitažlivý, nebezpečný, milý, silný a krásný. Nepodobal se nikomu, koho jsem do té doby poznala. Lišil se nejen svalnatým a silným tělem, ale i druhem krásy, která z něj vyzařovala. Působil nějak jinak, jakoby ani nebyl člověk. Tak hluboké černé oči by snad ani nikdo jiný mít nemohl."
To je jedna z mnoha poznámek.

Nejkrásnějším a pro mě nejcennějším se stal odstavec popisující odhalení Edwardova tajemství: "Tento den byl pro mě velice důležitý. Odhodlala jsem se říci Edwardovi pravdu. O tom, jak moc ho miluji, i přesto, že není obyčejným člověkem. Snad i ten fakt mě na něm přitahoval, nedalo se odolat. Jeho zlatavé oči na mě vždy láskyplně hleděli a já se nezmohla na nic než mu být zcela oddána. Byla sychravá říjnová sobota a s Edwardem jsme se procházeli po místním lese. Na každém kroku mě provázela vůně jehličí, hub a borůvčí, ale to bylo to jediné co jsem v tu chvíli ucítila. Edwardovi studené,ale přesto červeně zbarvené rty se lehounce dotkly mých. Pouze letmý polibek plný lásky. Moje sebeovládání v tuto chvíli bylo v troskách. Chytla jsem otáčejícího se Edwarda a políbila ho. Prostě se mu nedalo odolat, neuměla jsem si říci ne. Jeho oči se střetly s mými a vše se opakovalo, dokud se Edward zničehonic neodtrhl. Začal si pro sebe něco podivného mumlat. Na moje otázky reagoval pouze výmluvným pohledem, proto jsem si musela dodat odvahy a zeptat se jestli je to kvůli tomu čím je. On zprvu nechápal, neměl sebemenší ponětí, že znám jeho tajemství, které chránil po několik desítek let. Ale po mém naléhání, mu došlo, že jeho tajemství znám i já. Nebyl schopný mluvit, dýchat, natož přemýšlet. Jeho údivu neušel ani fakt mého postoje k němu samotnému. Mé vzrušení se v tu chvíli zvýšilo na maximum, došla jsem si k němu pro další polibek. Bylo to tak spalující, tak důvěrné." To jsou poslední slova psaná mou matkou ve vzpomínce na tento nezapomenutelný den.
O několik stránek dál stálo napsáno matčiným úhledným písmem: "Alice mi řekla něco, čemu nemohu uvěřit. Nevím jak je to možné, ale jsme těhotná. Čekám děťátko! Myslím, že teď jsem šťastná. Asi opravdu jsem. Jen mne trápí, že to ještě neví Edward." Na dalším listu deníku se Bella radovala, jak to, tedy spíše mě, otec přijal. Pak už pokračoval příběh krásného páru čekajícího miminko.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bára-Bella - sbééénko Bára-Bella - sbééénko | Web | 30. ledna 2009 v 9:20 | Reagovat

ahojky obíhám SB a tak se hlásím:-) a jak dopadlo vysvědčení ?

2 CullensTeam[Kristen] CullensTeam[Kristen] | 30. ledna 2009 v 14:03 | Reagovat

pěkný :)

3 Steph Steph | 31. ledna 2009 v 21:28 | Reagovat

Autorka se nezdá :)...

4 CullensTeam[Kristen] CullensTeam[Kristen] | Web | 16. února 2009 v 18:55 | Reagovat

A já jsem byla štastná, že jsem nebyla nechtěné dítě. Škoda, že jsem nepoznala svoje rodiče. Umřeli, když mi bylo 5 let. Moc se na ně nepamatuju, ale nějaké zpomínky mám. Aspon, že mám tety, strýce a dědečky a babičky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Tento blog nám zabírá spoustu času,proto
při kopírování uveďte zdroj.

Zapojte se do :